(vybráno z Matičního zpravodaje Mariánského kněžského hnutí)
Struktura Večeřadel je docela jednoduchá. Podobně jako byli shromážděni učedníci s Marií ve Večeřadle v Jeruzalémě, scházíme se:
– modlit se spolu s Marií,
– žít a prohloubit své zasvěcení Marii,
– být pospolu v bratrském společenství.
Modlit se spolu s Marií
Večeřadla by měla být především setkáním v modlitbě. Proto je modlitba svatého růžence společnou charakteristikou všech Večeřadel. Růžencem zveme Matku Boží, aby se modlila s námi, a přitom aby ona sama odhalila našim duším tajemství Ježíšova života. „Váš růženec, který se ve Večeřadlech modlíte na naléhavou výzvu své nebeské Matky, je jakoby nesmírný řetěz lásky a záchrany, kterým můžete ovinout osoby a situace, a dokonce ovlivnit všechny události vaší doby. Pokračujte dále v modlitbě svatého růžence, rozmnožujte vaše Večeřadla modlitby.“ (7. října 1979)
Žít a prohloubit své zasvěcení Marii
Ve Večeřadlech si máme navzájem pomáhat prožívat zasvěcení Neposkvrněnému Srdci Mariinu. Cesta, po které máme jít, znamená zvyknout si vidět, cítit, modlit se a žít tak jako Panna Maria. Tomu má sloužit doba rozjímání, která se koná ve Večeřadle. Tento časový úsek se věnuje všeobecně společnému rozjímání knihy Hnutí (tj. „Panna Maria kněžím …“). Neodpovídá však duchu Večeřadla strávit ho posloucháním učených konferencí nebo kulturních aktualit. Jinak je nebezpečí, že se vzdálíme z té atmosféry prostoty a rodinné důvěrnosti, která činí naše setkání tak plodnými.
Být pospolu v bratrském společenství
Nakonec jsou všichni účastníci Večeřadel zváni k tomu, aby zakoušeli opravdové bratrství. Není to snad jedna z nejkrásnějších zkušeností, kterou lze pociťovat v každém Večeřadle? Čím více je modlitby a čím více prostoru se ponechá činnosti Panny Marie, tím více je cítit, jak roste naše vzájemná láska. „Proč vás chci mít sjednocené ve Večeřadle se mnou? Protože vám chci pomoci, abyste se měli rádi a prožívali opravdové bratrství ve společenství s Matkou. Dnes je nutné, aby se moji kněží poznávali, aby si pomáhali, aby se měli opravdu rádi, aby byli jako bratři okolo své Matky. Je dnes příliš mnoho osamocení, příliš mnoho opuštěnosti mezi mými kněžími. Nechci je vidět osamoceny: ať si pomáhají, ať se mají rádi, ať se všichni cítí a opravdu jsou bratry.“ (17. ledna 1974) V nebezpečí samoty, kterou dnes kněží zvlášť pociťují a která je pro ně nebezpečná, nabízí Matka Boží prostředek: Večeřadlo, kde se s ní sjednocujeme, abychom se mohli poznávat, vzájemně se milovat a pomáhat si jako bratři.