V Markovu evangeliu (Mar 14,14-15) čteme: …řekněte hospodáři: „Mistr vzkazuje: Kde je pro mne světnice, v níž bych jedl se svými učedníky velikonočního beránka? A on vám ukáže velkou horní místnost, zařízenou a připravenou; tam pro nás připravte večeři!“ I u Lukáše (L 22,12) se utvrzujeme, že to byla upravená velká horní místnost.
Večeřadlo dle evangelií byla tedy místnost, v níž Pán Ježíš se svými učedníky jedl velikonočního beránka. O tom, co všechno se ve večeřadle událo, nám nejobsažněji píše evangelista Jan. Jeho evangelium od 13. kapitoly přináší Ježíšovu strhující řeč i skutky vykonané ve večeřadle a teprve na začátku 18. kapitoly Ježíš opouští večeřadlo a se svým učedníky odchází za potok Cedron, na místo svého utrpení.
„Horní místnost“ je také vzpomínána ve Skutcích apoštolů (Sk 1,13-14) „Když přišli do města, vystoupili do horní místnosti domu, kde pobývali. Byl to Petr, Jan, Jakub, Ondřej, Filip a Tomáš, Bartoloměj a Matouš, Jakub Alfeův, Šimon Zélota a Juda Jakubův. Ti všichni se svorně a vytrvale modlili spolu se ženami, s Marií, matkou Ježíšovou, a s jeho bratry.
Nad Písmem můžeme rozjímat, co všechno večeřadlo znamená, neboť ono je:
- místem, kde dal Otec Ježíšovi všechno do rukou,
- místem Ježíšovy pokory – umýval nohy učedníkům a utíral je plátnem, jímž byl přepásán,
- místem, kde Ježíš projevil lásku až do krajnosti,
- místem, kde Ježíš vyšel od Boha a vrací se k Bohu,
- místem Ježíšovy štědrosti: „Já vám uděluji království, jako je můj Otec udělil mně“,
- místem Ježíšova hlubokého zármutku a úzkosti ze zrady jednoho z učedníků,
- místem naplnění Slova Písma: „Ten, který se mnou jí chléb, zvedl proti mně patu“,
- místem, kde nám Ježíš dává příklad, jak máme jednat,
- místem, Ježíšovy touhy: „Velice jsem toužil jíst s vámi tohoto beránka, dříve než budu trpět“,
- místem, kde Ježíš dal nové přikázání: „Milujte se navzájem, jak jsem já miloval vás, tak se navzájem milujte i vy.
Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, budete-li mít lásku k sobě navzájem!“,
- místem proroctví: „Ano, skutečně říkám ti: Dříve než kohout zakokrhá, 3x mne zapřeš“,
- místem Ježíšovy rady: „Já jsem však za tebe prosil, aby tvá víra neselhala a ty, až se obrátíš, buď posilou svým bratřím“,
- místem Ježíšova zaslíbení: „Připravím vám u sebe místo“,
- místem, kde Ježíš osvětluje naši cestu: Jak bychom mohli znát cestu? „Já jsem cesta, pravda i život. Nikdo nepřichází k Otci, než skrze mne“,
- místem Ježíšova vyučování: „Kdo mě miluje, bude zachovávat mé slovo a můj Otec ho bude milovat; přijdeme k němu a učiníme si u něho příbytek“,
- místem proseb: … pro vzývání mého Jména budou vyslyšeny,
- místem Ježíšovy přímluvné modlitby:„A Já požádám Otce a on vám dá jiného Přímluvce…“,
- místem Ježíšova slibu: „Zase k vám přijdu a vezmu vás k sobě“,
- místem Ježíšova ujištění a naší naděje: „Duch pravdy s vámi zůstává a ve vás bude“,
- místem Božího pokoje: „Pokoj vám zanechávám, ať se vaše srdce nechvěje a neděsí!“,
- místem Ježíšovy poslušnosti: „Svět má poznat, že miluji Otce a jednám, jak mi přikázal“,
- místem první Mše svaté: „Vezměte, jezte, toto jest mé Tělo… Neboť toto jest má krev, která zpečeťuje smlouvu a prolévá se za mnohé na odpuštění hříchů“,
- místem oslavy Boha: „Nyní byl oslaven Syn člověka a Bůh byl oslaven v něm“,
- místem chvalozpěvu: zazpívali chvalozpěv a vyšli na Olivovou horu,
- místem svorné a vytrvalé modlitby Ježíšových učedníků s P. Marií,
- místem dotazování se na Boží vůli (např. skrze los) Ty, Pane, znáš srdce všech lidí; ukaž, koho z těch dvou sis vyvolil,
- místem vanutí Ducha Svatého.: hukot z nebe, jako když se žene prudký vichr a naplnil celý dům,
- místem naplnění dary a charismaty,
- místem vyslání hlásat radostnou zvěst.
Večeřadlo je ale především místem, kde Ježíš ustanovil svátost smíření, svátost kněžství, svátost Eucharistie a později o Letnicích i svátost biřmování.
A jako tenkrát, o Letnicích, i dnes se s námi P. Maria modlí a vyprošuje spolu s námi nové Letnice, mocné vanutí Ducha Svatého: „V tomto novém večeřadle společně volejme o dar Ducha Svatého, který vychází od Otce a Syna a chce se na moji mateřskou přímluvu ještě dnes vylít v plnosti na trpící církev a na lidstvo zahalené tmou.“
(MK 22. 5. 1983)
Poznání výjimečnosti a důležitosti večeřadla dle Písma svatého nám objasňuje, proč si Matka Boží vybrala pro setkávání se v modlitbě právě toto označení: VEČEŘADLO.
Večeřadlo ve spojení s Mariánským kněžským hnutím je tedy chápáno ne jako místnost - místo, ale jako děj - setkávání se v modlitbě a bratrství. Získáváme tak ve večeřadle konkrétní zkušenost se společnou modlitbou, a tím, že si vzájemně sdělujeme problémy a těžkosti svých životů, propojujeme se skutky lásky a soucitu. Byli jsme stvořeni tak, abychom kvůli své nedostatečnosti potřebovali jeden druhého, v pokoře přijímali službu od druhých a svou službou jim opláceli. K tomu nás ve večeřadlech vychovává Panna Maria.
