V souvislosti s Nočními modlitebními procesími každého oprávněně napadne otázka: „Proč právě v noci se modlit a vydávat se na nějaké pochody?“
Jednoduše řečeno, protože je to biblické, Pán Ježíš se často v noci modlil a pak přes den vyučoval zástupy čítající i tisíce posluchačů. Myslím, že tady je to tajemství, kde bral sílu, aby mohl rozdat přes den tolik lásky. Noci strávil v důvěrném rozhovoru s Otcem. Písmo nám říká i dnes: „Bděte a modlete se“.
Věřím, že náš nebeský Otec oceňuje oběť, kterou skrze noční procesí přinášíme. Je vždycky těžší, vydat se z domu v noci, než ráno či přes den. Vyjít do tmy, opustit jistotu a pohodlí domova…
Když jsem četla knihu Život P. Ježíše, napsanou Marií Valtortou, přemýšlela jsem, jak těžká musela být pro Ježíše ta chvíle, když se vydal na své veřejné působení. Musel opustit svou Matku, kterou tolik miloval a která mu tolik rozuměla, a jít mezi lidi, kteří ho tak málo chápali. Vydat se vstříc nepochopení, odmítnutí… Evangelia nám o tom nic neříkají, ale dle vizí Marie Valtorty, byla právě noc. Viděla Marii, jak chystá Ježíši jídlo na večeři a pak i na cestu: dvě jablka, chléb, kousek sýra. To bylo celé zabezpečení na cestu, na níž jsme byli vykoupeni. Maria plakala, protože musela vydat toho, který byl pro ni nejdražší. A tehdy v zahradě nazaretského domku, ozářeného hvězdami, Ježíš objal Marii, svou Maminku a poprvé se modlil modlitbu nám tak drahou: Otče náš... Ježíš s Marií objal celé lidstvo i nás, a my v síle tohoto nočního objetí můžeme putovat za svým Otcem…
Na cestu nás vyprovází slovo z vnuknutí, které jsme ve společenství obdrželi při nočním modlitebním bdění před slavností Seslání Ducha svatého 19. 5. 2018 (modlitby byly obětovány za náš národ, za obnovení Mariánského sloupu, proti ratifikaci Istanbulské úmluvy a za uzdravení rodin).
SLOVO z vnuknutí
Děti, mohutný proud nyní protéká vaší zemí!
Mohutný proud lávy, která vybuchuje a vytéká ze Srdce, které se pro vás nechalo probodnout. Daly jste svými modlitbami podnět a vaší zemí protéká mohutný proud lásky, ve kterém se spaluje zlo. Volejte! Volejte! Bůh Otec naslouchá svým dětem, rozpřahuje náruč a dává milosti! Přijímejte! Přijímejte, ale nemyslete jen na svou zemi - sama se neubrání! Vnímejte, že potřebujete spojence! Ponořte se do této modlitby! Z vaší země jde tento mocný proud do sousedních států, láska se rozlévá a likviduje tmu prošpikovanou touhou ubližovat, vlastnit, poroučet.
Modlete se, nezůstávejte v tichu! … Modlitba v Duchu Svatém už nyní zasahuje od Baltu až k Středozemnímu moři; … milovaná Itálie - kolik ta potřebuje modliteb; … Evropa - kolik ta potřebuje modliteb!
Rozžíhají se nová a nová ohniska, probouzím ty, kteří spí a nechápou. Jak toužím rozžehnout požár nad Evropou. … Tudy chodili Moji apoštolové i Moji učedníci a roznášeli víru. … Víru do srdcí. Víra zakořeňuje a roste … probouzejí se duše, které spaly. Hranice! Buduji hranici, kterou nepřekročí zlo v podobě Islámu – satanova náboženství. Buduji hranici – pomozte Mi, pomozte! Všechny státy jsou Mi drahé, všechny národy! Kolik je těch, kteří chtějí oslavovat, ale je potřeba sepnout ruce a volat, volat a prohlašovat, že „Kristus zemřel, ale žije - vstal z mrtvých!“ Vyhlašujte tuto pravdu nad těmi, kteří ji neznají.
Děti, vaše modlitba, kterou konáte ve tmě je daleko mocnější, protože proráží tmu a ta se rozřeďuje a slábne. Ti, kteří patří tomu, který je nenávist a zloba, ztrácejí sílu, jsou malátní. Nejsou schopni se domluvit. Jeden je proti druhému. Jejich síly jsou roztříštěny. Satan se snaží, ale na světle nemůže. Potřebuje tmu, ale tma chybí!!! Propojuji vás s těmi, kteří se na celé zeměkouli modlí. Mohutný řetězec lásky, která zasahuje ta nejpotřebnější místa - a lidé páchající zlo nechápou: „Co se to děje?“ … Nemohu, nemohu udělat ani krok … chtěl jsem dnes vraždit … ale nemohu… co to ze mě spadlo? Kde je ten balvan, co mě tísnil?… Kdo to stojí přede mnou? … Co je to za krásnou Ženu? … Chci jít s Tebou … neodcházej, kdo jsi?“ … „MATKA“ … „Ty jsi moje Matka? … Já jsem neměl matku, nechtěla mě … Ty jsi moje Matka? … tak krásná, čistá … chci být s Tebou!“ …
Pokoj! … Pokoj! … Tam kde byla nenávist, zloba, které její nositelé nerozuměli, kterou nechápali a nevěděli, kde se v nich vzala, tam je nyní pokoj.
Noční procesí, NOČNÍ MODLITEBNÍ PROCECÍ je další dar, který vám dávám. Je to další zbraň k tomu, aby bylo poraženo a definitivně muselo skončit zlo.
Noční procesí = láska. Láska z těchto modlících se srdcí je daleko mocnější než nejsilnější raketoplány. Zasahuje cíleně místa, která byla skrytá a myslela si, že jsou neodhalitelná. Váš nepřítel pracuje z ukrytého centra. To, co vnímáte, jsou jen odnože. Centrum násilí, pýchy a nenávisti - tam směřují modlitby konané v noci.
Vyzbrojuji vás silou a mocí … přikrývám vás a zlo neví, odkud jde ta síla, která ho ničí. Jak se zeměkoule rozsvětlila. Pojďte, nebojte se, začněte organizovat.
Dostali jste zbraň - nesmíte ji zakopat, ale použít. Opakovaně - protože tato zbraň je nezničitelná a zasahuje cíle.
Nechejte se vést. Vyzbrojuji vás. Uschopňuji vaše uši k slyšení, vaše oči k vidění a vaše srdce k rozhodnosti. Nebojte se. Zlo bylo poraženo na Kříži - je potřeba dobojovat boj v moci Kříže, protože tato síla - pokud ji budete užívat - je nepřemožitelná. Maria vás vede – nebojte se.
Amen.
Četba z Modré Knihy MKH 15. 09. 1986
Otevírání Písma Svatého s prosbou o potvrzení:
Žalm 64
1 Pro předního zpěváka. Žalm Davidův.
2 Vyslyš, Bože, moje lkání, chraň mě, ať mohu žít beze strachu z nepřítele,
3 skryj mě, když se zlovolníci tajně radí, když se bouří, kdo páchají ničemnosti,
4 kdo si nabrousili jazyky jak meče, namířili šípy jedovatých řečí,
5 aby zákeřně stříleli na bezúhonného! Znenadání na něj vystřelí bez jakékoli bázně.
6 Utvrzují se v zlém rozhodnutí, počítají, jak by nastražili léčky, říkají si: "Kdo nás může spatřit?
7 Ať si kdo chce, slídí po podlostech, nastrojili jsme to dokonale, ať si slídil slídí, hluboké je nitro člověka i jeho srdce."
8 Bůh však znenadání na ně vystřelí šíp; budou samá rána.
9 Jejich jazyk je sklátí, každý, kdo je spatří, se jim vyhne.
10 Všichni lidé se budou bát, budou rozhlašovat Boží skutek a pochopí jeho dílo.
11 Spravedlivý se bude radovat z Hospodina a utíkat se k němu; on bude chloubou všech, kdo mají přímé srdce.
Milí poutníci, je na nás, zda se vydáme na cestu.
Letos je tomu 777 let, kdy P. Maria zachránila Moravu před Tatary. Půl milionu divokých Tatarů (asijský národ Mongolů, pod vedením Džinghischána) táhlo na západ do Evropy a 9. dubna 1241 se valili na Moravu. Bojovníci se vyznačovali mimořádnou krutostí a bojovností. Zaplavili a zpustošili celou zemi a oblehli horu Hostýn. Moravané po tisících prchali v hrůze do hostýnských lesů a hledali úkryt a ochranu na temeni hory. Zde, po dobu nejméně tří měsíců, bezbranní a vyděšení, v modlitbách zoufale prosili Pannu Marii o pomoc a vodu. Věříme, že na zásah Matky Boží vytryskl pod vrcholem hory pramen vody, který zachránil Moravany před smrtí žízní i hladem, neboť svatá zázračná voda tišila žízeň i hlad. Poté se strhla obrovská bouře, která blesky a ohněm zničila tatarské ležení pod Hostýnem a Tataři v panice ujížděli pryč. Vděční lidé po celá staletí až dodnes putují na Svatý Hostýn za Pannou Marií Svatohostýnskou, k zázračnému prameni a do baziliky.
Madona s Ježíškem, který má v ruce svazek blesků, nás jistě vyslyší i dnes.
Markéta Maria
